Senát za 740 milionů ročně. Potřebuje Česko opravdu druhou komoru Parlamentu?
Český Senát měl být pojistkou demokracie, místem rozvahy a protiváhou Poslanecké sněmovně. Po téměř třiceti letech jeho existence je ale legitimní položit mnohem nepříjemnější otázku: odpovídá jeho přínos tomu, kolik jeho existence stojí daňové poplatníky?
V roce 2025 činily skutečné celkové výdaje Senátu 740 397 030 Kč. Nejde o plán ani odhad, ale o skutečné čerpání uvedené ve Výroční zprávě Kanceláře Senátu za rok 2025. Běžné výdaje dosáhly 722,61 milionu a kapitálové výdaje dalších 17,78 milionu korun.
To představuje přibližně 61,7 milionu korun měsíčně, 14,2 milionu týdně a více než 2 miliony korun za každý kalendářní den roku.
A právě tady začíná otázka, kterou by si měli klást nejen politici, ale především lidé, kteří tento systém financují.
Kolik nás Senát skutečně stál v roce 2025?
Oficiální účetnictví Kanceláře Senátu poskytuje poměrně přesný obrázek. V následující tabulce jsou skutečně čerpané částky, nikoliv pouze původně naplánovaný rozpočet.
| Položka, výdaj | Skutečnost, 2025 |
|---|---|
| Platy, zaměstnanců | 140 615 790 Kč |
| Ostatní platby, za provedenou práci | 148 353 620 Kč |
| Povinné a zákonné pojistné, placené zaměstnavatelem | 93 352 950 Kč |
| Odměny, za užití duševního vlastnictví | 9 525 250 Kč |
| Platy, obdobné a související výdaje, celkem | 391 847 610 Kč |
| Nákup, materiálu | 11 196 890 Kč |
| Úroky, a ostatní finanční výdaje | 47 780 Kč |
| Voda, paliva a energie | 16 928 640 Kč |
| Nákup, služeb | 139 662 460 Kč |
| Ostatní, nákupy | 44 378 500 Kč |
| Neinvestiční nákupy, příspěvky, náhrady a věcné dary | 105 814 470 Kč |
| Převody, vlastním fondům | 1 406 260 Kč |
| Daně, další povinné platby a převody veřejným rozpočtům | 1 877 590 Kč |
| Platby, mezinárodním organizacím | 1 258 590 Kč |
| Příspěvky, senátorským klubům | 8 194 460 Kč |
| Běžné výdaje, celkem | 722 613 290 Kč |
| Kapitálové výdaje, investice | 17 783 740 Kč |
| CELKOVÉ VÝDAJE, SENÁTU 2025 | 740 397 030 Kč |
Pozor: mezisoučty v tabulce nelze znovu přičítat k jejich jednotlivým podpoložkám. Například 391,85 milionu je součet skupiny platových a souvisejících výdajů a 722,61 milionu představuje součet běžných výdajů. Oficiální tabulka je vykazuje právě tímto způsobem.
Kam mizí stovky milionů?
Samotná částka 391,85 milionu korun připadla na skupinu označenou jako platy a obdobné a související výdaje. Z toho 140,62 milionu představovaly platy zaměstnanců, 148,35 milionu ostatní platby za provedenou práci, 93,35 milionu povinné pojistné a 9,53 milionu odměny za užití duševního vlastnictví.
Dalších 139,66 milionu korun představoval nákup služeb a více než 105,81 milionu výdaje související s neinvestičními nákupy, příspěvky, náhradami a věcnými dary.
Nejde tedy jen o 81 politiků sedících v jednacím sále. Senát znamená celý další aparát, administrativu, zaměstnance, kanceláře, asistenty, provoz budov, energie, služby, dopravu, zahraniční agendu a investice.
Elektřina, úklid a opravy: desítky dalších milionů
Výroční zpráva uvádí také konkrétní příklady provozních nákladů.
| Vybraná položka, provozu | Náklady, 2025 |
|---|---|
| Elektrická energie, areál Senátu | 13 187 640 Kč |
| Opravy a udržování, celkem | 29 134 820 Kč |
| Úklid, celého areálu | 12 304 940 Kč |
| Tyto tři položky, dohromady | 54 627 400 Kč |
Jen elektřina, opravy a úklid tedy podle výroční zprávy představovaly přibližně 54,6 milionu korun.
A pořizovala se i nová auta
Kapitálové výdaje dosáhly 17,78 milionu korun. Z toho 6,63 milionu připadlo na stavby, 4,83 milionu na informační a komunikační technologie, 3,26 milionu na dopravní prostředky a 1,80 milionu na programové vybavení.
| Investice, 2025 | Částka |
|---|---|
| Stavby, investice | 6 634 550 Kč |
| Informační a komunikační technologie, investice | 4 833 470 Kč |
| Dopravní prostředky, investice | 3 262 630 Kč |
| Programové vybavení, investice | 1 802 910 Kč |
| Stroje, přístroje a zařízení | 1 250 170 Kč |
| Kapitálové výdaje, celkem | 17 783 740 Kč |
Výroční zpráva navíc výslovně uvádí, že prostředky byly použity mimo jiné na nákup pěti automobilů Škoda Superb, IT vybavení a další zařízení.
A potom jsou tu zahraniční cesty
Ani zahraniční činnost není zanedbatelná. Ekonomický odbor Kanceláře Senátu uvádí, že během roku 2025 zpracoval valutové vybavení a zúčtování celkem 938 zahraničních pracovních cest senátorek, senátorů a zaměstnanců.
Toto číslo neznamená 938 samostatných delegací. Jde o počet zúčtovaných zahraničních cest jednotlivých účastníků. Je proto důležité s ním zacházet přesně a nevytvářet dojem, že Senát vyslal 938 delegací.
Přesto je namístě ptát se, zda je rozsah zahraničního cestování druhé parlamentní komory vždy přiměřený výsledkům, které z něj Česká republika získává.
Plat, náhrady, kancelář, asistenti, ubytování…
Senátoři nemají pouze základní plat. Právní úprava počítá také s různými náhradami a naturálním plněním. Kancelář Senátu v březnu 2026 zveřejnila na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím údaje za celý rok 2025 o platech, náhradách, příspěvcích, naturálním plnění a dalších příjmech a benefitech spojených s výkonem funkcí všech členů Senátu.
Mezi náklady spojené s výkonem mandátu mohou podle konkrétní situace patřit například doprava, reprezentace, ubytování, kancelář, asistenti nebo odborné a administrativní práce.
Neznamená to, že každá taková koruna skončí v osobní kapse senátora. Část představuje účelově hrazené výdaje potřebné pro výkon mandátu. Pokud ale hodnotíme celkovou cenu existence instituce, jsou to stále veřejné prostředky.
740 milionů za druhou kontrolu zákonů
Zastánci Senátu mají silný argument: druhá komora představuje pojistku proti překotným změnám zákonů a má zvláštní význam u ústavních změn.
Jenže právě tady přichází základní otázka kritiků: musí tato pojistka stát téměř tři čtvrtě miliardy korun každý rok?
U běžných zákonů totiž Senát nemá absolutní veto. Může návrh schválit, zamítnout nebo vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ale Sněmovna může za stanovených podmínek jeho nesouhlas přehlasovat.
Kritický argument proto není, že Senát nedělá vůbec nic. Takové tvrzení by nebylo pravdivé. Otázkou je poměr mezi jeho ústavním přínosem a finančními i administrativními náklady celého systému.
Česko má už Poslaneckou sněmovnu
Česká republika má 200 poslanců. K nim přidává dalších 81 senátorů.
S druhou komorou přichází další politická reprezentace, další administrativa, další zaměstnanci, další kanceláře, další parlamentní orgány, další náhrady a další provoz.
Zastánci dvoukomorového systému tvrdí, že právě toto zdvojení vytváří potřebnou kontrolu. Kritici mohou naopak namítat, že v zemi velikosti České republiky je namístě diskutovat, zda tak rozsáhlá druhá parlamentní infrastruktura představuje nejefektivnější způsob ústavní kontroly.
Senát by se na svém zrušení musel podílet
A tady se debata dostává k paradoxnímu bodu.
Senát je součástí ústavního uspořádání České republiky. Jeho zrušení by proto vyžadovalo změnu Ústavy, tedy ústavní zákon.
Takový zákon nelze prosadit stejně jako běžný zákon proti vůli Senátu. K přijetí ústavního zákona je nutný souhlas kvalifikované většiny obou komor.
Prakticky to znamená, že senátoři by se museli podílet na schválení ústavní změny, která by jejich vlastní komoru zrušila.
To je jedna z nejzajímavějších vlastností celé debaty. Instituce, o jejíž další existenci by společnost chtěla rozhodovat, je současně jedním z ústavních aktérů, bez jejichž souhlasu standardní cestou takovou změnu nelze přijmout.
Kolik stojí jeden den Senátu?
Celkových 740,397 milionu korun lze pro představu přepočítat:
| Přepočet, celkových výdajů | Přibližná částka |
|---|---|
| Jeden rok, Senátu | 740 397 030 Kč |
| Jeden měsíc, průměr | 61 699 753 Kč |
| Jeden týden, průměr | 14 238 404 Kč |
| Jeden kalendářní den, průměr | 2 028 485 Kč |
| Jedna hodina, průměr | 84 520 Kč |
| Jedna minuta, průměr | 1 409 Kč |
Jde samozřejmě pouze o matematický přepočet ročních výdajů, nikoliv o tvrzení, že Senát každou hodinu skutečně vystaví účet přesně na 84 520 korun.
Přesto toto srovnání dobře ukazuje řád nákladů.
Co by znamenalo zrušení Senátu?
Korektní debata nemůže skončit větou „zrušíme Senát a ušetříme 740 milionů“.
Tak jednoduché by to nebylo.
Část činností Senátu by musela být převedena jinam. Bylo by nutné změnit Ústavu, legislativní proces, způsob přijímání ústavních zákonů, některé kontrolní mechanismy i další kompetence, které dnes druhá komora vykonává.
Stejně tak nelze automaticky tvrdit, že by stát po zrušení Senátu každý rok ušetřil celých 740 milionů. Některé náklady by zanikly, jiné by se přesunuly do jiných institucí a část nákladů na správu státního majetku by zůstala.
To ale nijak neruší legitimitu otázky, zda lze stejné ústavní pojistky vytvořit levněji a jednodušeji.
Argumenty kritiků pro zrušení Senátu
Kritická pozice může stát zejména na několika bodech: Senát vytváří druhý rozsáhlý parlamentní aparát; u běžných zákonů může být jeho nesouhlas Sněmovnou překonán; jeho provoz v roce 2025 dosáhl 740,4 milionu korun; část zákonů prochází dvěma parlamentními komorami, což může legislativní proces prodlužovat; a jeho kontrolní a ústavní funkce by při zásadní reformě bylo teoreticky možné rozdělit mezi jiné mechanismy.
Proti tomu stojí argument zastánců, že právě obtížnější a pomalejší změny mohou být výhodou, protože snižují riziko rychlých zásahů do ústavního systému.
A právě toto je skutečné jádro sporu.
Nejde jen o 740 milionů. Jde o otázku, zda systém odpovídá dnešní době
Debata o Senátu by neměla být redukována na tvrzení, že 81 senátorů „projí“ 740 milionů korun. Takový výklad by byl nepřesný. 740,4 milionu představuje výdaje celé kapitoly Senátu, tedy včetně Kanceláře Senátu, zaměstnanců, provozu budov, služeb a investic.
Ale stejně tak by nebylo rozumné náklady ignorovat jen proto, že Senát plní ústavní funkci.
Každá veřejná instituce by měla být schopna obhájit nejen svou existenci, ale také rozsah svého aparátu a cenu, kterou za něj společnost platí.
V roce 2025 tato cena činila 740 397 030 korun.
Otázka tedy nezní, zda Senát něco dělá. Samozřejmě že ano.
Otázka zní:
Potřebuje Česká republika k zajištění demokratických pojistek právě 81člennou druhou komoru s vlastním rozsáhlým aparátem – a stojí její přínos za téměř tři čtvrtě miliardy korun ročně?
Odpověď na tuto otázku by neměli určovat politici za občany. Měla by být předmětem otevřené veřejné debaty založené na přesných číslech, znalosti ústavních důsledků a srovnání možných alternativ.
