Investigativní žurnalistika by měla především hledat odpovědi na otázky, které mají pro veřejnost skutečný význam. Když někdo přichází s konkrétními tvrzeními, upozorňuje na určité problémy nebo otevírá témata, která mohou být nepříjemná pro mocné a vlivné lidi, měla by být první otázka jednoduchá: Je to, co říká, pravda?

Právě proto je poněkud zvláštní, když se pozornost přesouvá od samotného obsahu jeho tvrzení k otázce, kdo vlastně Thomas Paukner je.

Samozřejmě, identita a minulost člověka mohou být relevantní. Pokud někdo vystupuje jako odborník, politik, podnikatel nebo jiný veřejně činný člověk, je legitimní zkoumat jeho případné vazby, minulost i motivace. Jenže to samo o sobě ještě neodpovídá na otázku, zda má pravdu.

A právě tady podle mě vzniká problém.

Kdo to říká, nebo co říká?

Představme si, že někdo upozorní na závažný problém. Místo ověření jeho konkrétních tvrzení začneme rozebírat jeho životopis, kontakty, minulost nebo to, s kým se kdy potkal.

Výsledek může být pozoruhodný: o samotném problému se nakonec téměř nemluví.

Přitom kvalitní investigativní novinář by měl postupovat opačně. Vzít tvrzení, rozebrat je, dohledat dokumenty, ověřit fakta, oslovit všechny zainteresované strany a zjistit, zda tvrzení obstojí.

Pokud neobstojí, je to legitimní a důležitý výsledek investigace.

Pokud naopak obstojí, je to ještě důležitější.

Osoba není argument

Je potřeba odlišovat dvě věci. Zjišťovat, kdo je Thomas Paukner, může být legitimní součástí novinářské práce. Nemělo by se však z toho stát náhradní téma za ověřování toho, co skutečně říká.

To, že je někdo kontroverzní, neznamená, že jeho tvrzení jsou automaticky nepravdivá. Stejně tak člověk s bezchybným veřejným profilem může říkat nesmysly.

Pravdivost tvrzení se přece neurčuje podle toho, jak sympatický nebo důvěryhodný nám připadá jejich autor.

Určuje se podle faktů.

Když se místo tématu řeší posel

A právě zde bych očekával od investigativní novinářky Zdislavy Pokorné především jednu věc: zabývat se tím, na co Thomas Paukner upozorňuje.

Pokud tvrdí něco závažného, ukažme, kde se mýlí. Pokud předkládá nepravdivé informace, rozbijme je fakty. Pokud manipuluje, ukažme konkrétně jak.

Ale samotná otázka „Kdo je Thomas Paukner?“ nemůže být odpovědí na otázku „Má Thomas Paukner pravdu?“

To jsou dvě úplně odlišné věci.

Investigace nemá hledat jen člověka za tvrzením

Veřejnost nepotřebuje vědět pouze to, kdo něco říká. Potřebuje především vědět, jestli je to pravda a co z toho vyplývá.

Pokud někdo přinese téma, které je nepříjemné, kontroverzní nebo se dotýká lidí s politickým či společenským vlivem, právě tehdy by měla nastoupit skutečná investigativní práce.

Ne odvracet pozornost k osobě.

Ale jít po faktech.

Proto je podle mě namístě otázka: Proč věnovat tolik energie tomu, kdo Thomas Paukner je, místo toho, aby se stejná energie věnovala tomu, co konkrétně říká a jaká fakta pro svá tvrzení předkládá?

Protože pokud jsou jeho tvrzení nesmyslná, je přece velmi snadné je vyvrátit.

A pokud nesmyslná nejsou, pak je možná mnohem zajímavější samotné téma než člověk, který ho otevřel.

Investigativní žurnalistika by totiž neměla soudit posla místo toho, aby prověřila jeho zprávu.