Dvojí metr Patrika Nachera: Když stejná pravidla neplatí pro všechny

Dvojí metr Patrika Nachera: Když kritik dvojích standardů narazí na vlastní pravidla

Dvojí metr Patrika Nachera je téma, které má v české politice zvláštní příchuť. Poslanec hnutí ANO si totiž právě na kritice dvojích standardů vybudoval výraznou část své veřejné komunikace. Dlouhodobě upozorňuje na případy, kdy jsou podle něj stejné nebo podobné situace posuzovány rozdílně podle toho, koho se týkají.

Samotný Nacher vysvětluje dvojí metr jako rozdílné zacházení s lidmi nebo jejich skutky v situacích, které jsou ve své podstatě stejné. Tomuto tématu se věnuje dlouhodobě, vytvořil vlastní projekt Dvojí metr a od roku 2022 pod stejným názvem publikuje videa.

Princip je jednoduchý a těžko proti němu něco namítat: pokud požadujeme určité standardy od politických soupeřů, měli bychom stejné standardy uplatňovat také na své spojence — a především sami na sebe.

Právě tady však začíná být Dvojí metr Patrika Nachera politicky zajímavý.

Dvojí metr Patrika Nachera jako politická značka

Nacher se tématu nevěnuje okrajově. Udělal z něj jednu ze svých politických značek. Ve vlastním popisu projektu uvádí celou řadu oblastí, ve kterých dvojí standardy sleduje: volby, politické kauzy, policejní vyšetřování, média, sociální sítě, svobodu projevu, morálku nebo politickou odpovědnost.

Je to legitimní a potřebné téma. Politický dvojí metr skutečně existuje napříč stranami. Vláda bývá shovívavější ke svým lidem, opozice ke svým. Stejné jednání, které jedna strana označuje u protivníka za skandál, dokáže u vlastního politika vysvětlovat jako nedorozumění.

Problém nastává ve chvíli, kdy se člověk, který na takové chování systematicky upozorňuje, sám dostane do situace, kdy je obviněn z téhož.

Nacher chce stejná pravidla pro všechny

Je fér připomenout také Nacherův vlastní pohled. Jeho argumentace vychází z přesvědčení, že česká politika a média neposuzují všechny stejným způsobem.

V rozhovoru pro Reflex už v roce 2022 vysvětloval, že podle něj jedna a tatáž věc u jedné politické skupiny vadí, zatímco u jiné nikoliv. Právě proto svůj projekt vytvořil.

Takový požadavek je naprosto legitimní.

Jenomže platí-li pravidlo „stejný metr pro všechny“, musí logicky platit také pro jeho autora.

Když se pojem dvojí metr obrátil proti Nacherovi

Zajímavý moment přišel přímo na půdě Poslanecké sněmovny v dubnu 2026. Nacher se tehdy dostal do sporu s předsedou poslaneckého klubu TOP 09 Janem Jakobem.

Jakob Nachera obvinil, že nesplnil veřejně daný slib ohledně zveřejnění návrhu. A použil proti němu přesně výraz, který Nacher dlouhodobě používá proti ostatním.

Ve stenozáznamu Poslanecké sněmovny je zaznamenáno, že Jakob situaci označil za „klasický dvojí metr Patrika Nachera“. Jeho argument spočíval v tom, že kdyby veřejný slib nedodržel politik na druhé straně politického spektra, Nacher by jej podle Jakoba za stejné jednání kritizoval.

To samozřejmě představuje Jakobovo politické hodnocení, nikoli objektivně prokázaný fakt, že Nacher skutečně používá dvojí metr. Přesto je tato situace pozoruhodná.

Politik, který si na kritice dvojích standardů vybudoval vlastní značku, musí totiž počítat s tím, že jeho vlastní jednání bude poměřováno ještě přísněji.

Je dvojí metr problém pouze politických soupeřů?

Tady se dostáváme k podstatnější otázce. Nacherův projekt může být užitečný pouze tehdy, pokud stejnou pozornost věnuje dvojím standardům bez ohledu na stranický dres.

Pokud někdo kritizuje především vládu, média nebo politické soupeře hnutí ANO, ale podobné jednání vlastního politického tábora hodnotí mírněji, vzniká přesně ten problém, před kterým sám varuje.

Tuto výhradu vůči Nacherovi nevznáší pouze jeden politický protivník.

Komentátor Reflexu Martin Bartkovský už v roce 2024 napsal kritický komentář založený právě na této otázce. Podle něj Nacher dvojí metr dobře rozpoznává v okamžiku, kdy je používán proti jeho politickému táboru, ale už méně tehdy, když podobné jednání přichází z prostředí hnutí ANO. Jde samozřejmě o komentář a názor autora, nikoli o neutrální zpravodajské zjištění.

Kritika musí fungovat na obě strany

To je ve skutečnosti nejdůležitější test celého konceptu.

Jestliže politik kritizuje obstrukce, musí je hodnotit stejně, když je používá opozice i jeho vlastní strana. Pokud požaduje politickou odpovědnost za nesplněné sliby, musí ji požadovat také od svých kolegů. Pokud kritizuje média za rozdílný přístup k politikům, nemůže sám stejným způsobem selektivně hodnotit kauzy podle stranické příslušnosti.

Jinak se z dobrého principu snadno stane jen další nástroj politického marketingu.

Nacherův paradox: čím více kritizuje dvojí metr, tím vyšší standard musí sám splňovat

Nacher si svou dlouhodobou kampaní vytvořil poměrně unikátní pozici. Jen málokterý český politik je s termínem „dvojí metr“ spojen tak výrazně.

To mu dává výhodu. Dokáže upozorňovat na rozpory, které by jinak mohly zůstat bez větší pozornosti.

Současně je to ale past.

Pokud někdo několik let veřejně kontroluje, zda ostatní používají stejná pravidla, veřejnost má plné právo použít jeho vlastní metodu také proti němu.

A není na tom nic nespravedlivého. Naopak.

Je to přesně princip, který Nacher sám prosazuje.

Stejný standard musí platit i uvnitř hnutí ANO

Skutečnou hodnotu Nacherova projektu proto neurčuje počet případů, které dokáže najít u politických protivníků. Mnohem důležitější je, zda dokáže stejným způsobem pojmenovat problém u politiků vlastního hnutí.

Pokud by člen vlády nedodržel veřejný slib, kritizoval by ho Nacher. Udělá totéž u představitele ANO? Pokud považuje určitý způsob mediálního zacházení s Andrejem Babišem za nespravedlivý, odsoudí stejně razantně obdobné zacházení s jeho politickým soupeřem?

Právě na těchto případech se pozná, zda jde skutečně o princip, nebo pouze o politickou taktiku.

Dvojí metr není výsadou jedné politické strany

Bylo by ale nespravedlivé vytvořit dojem, že problém dvojích standardů vzniká u Nachera nebo hnutí ANO. Dvojí metr lze najít prakticky v každém politickém táboře.

Vládní politici dokážou relativizovat chyby vlastních ministrů, které by v opozici tvrdě kritizovali. Opozice zase dokáže odsuzovat rozhodnutí vlády, přestože v minulosti prosazovala něco velmi podobného.

Stejný mechanismus funguje mezi voliči. Prohřešek politika, kterého podporujeme, máme tendenci vysvětlovat. U člověka z opačného tábora jej naopak považujeme za potvrzení jeho charakteru.

Právě proto je původní Nacherova myšlenka relevantní.

Problém není v samotném upozorňování na dvojí metr. Problém nastává až tehdy, když si každý všímá pouze dvojího metru těch druhých.

Dvojí metr Patrika Nachera bude nejlépe vidět na jeho vlastních rozhodnutích

Patrik Nacher si vybral politické téma, které se mu bude neustále vracet. Každé jeho rozhodnutí lze totiž poměřit standardem, který sám vytvořil.

Pokud bude stejným způsobem kritizovat vládu, opozici, média, hnutí ANO i vlastní chyby, může být jeho projekt užitečným příspěvkem k politické debatě.

Pokud ale bude Dvojí metr Patrika Nachera znamenat především seznam pochybení politických protivníků, zatímco podobné případy ve vlastním táboře zůstanou stranou, stane se samotný projekt ukázkou problému, který měl původně kritizovat.

A možná právě v tom spočívá největší paradox celé věci.

Člověk, který ostatní učí měřit stejným metrem, musí být připraven na to, že veřejnost jednou vezme jeho vlastní metr a změří jím jeho samotného.