Politici kážou vodu, pijí víno!
Politika není o dokonalosti. Nikdo nemůže očekávat, že politici budou bezchybní. Co ale občané očekávat mohou, je elementární poctivost, sebereflexe a stejný metr na sebe i na ostatní.
Právě ten však podle mého názoru v české politice stále častěji chybí.
Každý den posloucháme projevy o odpovědnosti, slušnosti, transparentnosti a demokracii. Politici nám říkají, jak bychom měli žít, co bychom měli obětovat a proč máme být trpěliví. Vysvětlují nám, že musíme šetřit, že stát nemá peníze a že občané musí nést důsledky složité doby.
Jenže když se podívám na jejich vlastní chování, vidím něco úplně jiného.
Vidím politiku, která až příliš často připomíná staré české přísloví.
Kážou vodu. Pijí víno.
Morálka platí hlavně pro občany
Obyčejný člověk udělá chybu a okamžitě nese následky.
Politik udělá chybu a svolá tiskovou konferenci.
Občan musí dodržovat zákony do posledního paragrafu.
Politik často hledá výmluvy, proč právě jeho případ byl výjimečný.
Když občan nezaplatí včas své závazky, stát postupuje nekompromisně.
Když politici nesplní své sliby, dozvíme se, že „okolnosti se změnily“.
Takhle se důvěra nebuduje.
Takhle se důvěra ničí.
Prezident by měl společnost uklidňovat, ne přilévat olej do ohně
Od prezidenta republiky očekávám nadhled, důstojnost a schopnost spojovat lidi, kteří mají rozdílné názory.
Právě proto mě zklamává, když mám z některých veřejných vystoupení prezidenta Petra Pavla pocit, že místo hledání společné řeči volí konfrontační tón.
Stejně tak považuji za legitimní připomínat jeho členství v Komunistické straně Československa. Prezident sám tuto minulost veřejně přiznal a označil ji za chybu. To však neznamená, že se o ní nesmí mluvit, zvlášť když dnes často zdůrazňuje morální standardy veřejného života.
Podle mého názoru by měl prezident především tlumit vášně a být symbolem zdrženlivosti. Pokud část veřejnosti jeho vystupování vnímá jako příliš emotivní nebo zbytečně vyhrocené, je to politická kritika, se kterou musí hlava státu počítat.
STAN a cena za ztracenou důvěru
Hnutí STAN vstupovalo do vysoké politiky s příslibem nové politické kultury, transparentnosti a otevřenosti.
Pak přišla kauza Dozimetr.
Nejde jen o trestní řízení jednotlivých osob. Jde o politickou důvěru.
Když si strana postaví svou značku na transparentnosti, veřejnost od ní očekává vyšší standard než od ostatních. A právě proto byla reakce veřejnosti na tuto kauzu tak silná.
Vít Rakušan jako předseda nese politickou odpovědnost za důvěryhodnost svého hnutí, i když trestní odpovědnost jednotlivých osob je jiná otázka. To je přirozený princip demokratické politiky.
ODS – sliby versus vládní realita
ODS dlouhá léta mluvila o menším státu, nižších daních a rozpočtové odpovědnosti.
Vládnutí je vždy složitější než opozice, ale voliči mají právo porovnávat předvolební sliby s výsledky.
Politická důvěryhodnost nevzniká z tiskových konferencí. Vzniká tím, že lidé vidí soulad mezi tím, co strana slibovala, a tím, co skutečně dělá.
KDU-ČSL – hodnoty je třeba také naplňovat
KDU-ČSL dlouhodobě staví svou identitu na odpovědnosti, rodině a křesťanských hodnotách.
To s sebou přináší vysoká očekávání. Když voliči získají pocit, že se programové priority ztrácejí v koaličních kompromisech, je přirozené, že se ptají, zda strana stále naplňuje to, co dlouhodobě hlásá.
Politické hodnoty mají největší význam právě ve chvíli, kdy je obtížné je prosazovat.
Danuše Nerudová
Danuše Nerudová vystupuje jako představitelka nové generace politiků a často hovoří o změně politické kultury.
O to důležitější je, aby i ona snášela kritické otázky týkající se vlastního veřejného působení. Politik, který žádá vysoké standardy po ostatních, musí být připraven na stejně přísné hodnocení sebe sama.
To není nespravedlnost.
To je cena za veřejnou funkci.
Největší problém není jedna kauza
Podle mého názoru největším problémem české politiky není jedna vláda, jedna opozice ani jedna aféra.
Největším problémem je pokrytectví.
Politici žádají důvěru, ale sami ji svým jednáním oslabují.
Mluví o transparentnosti, ale veřejnost má často pocit, že odpovědi přicházejí až pod tlakem.
Mluví o odpovědnosti, ale skutečné převzetí politických důsledků bývá spíše výjimkou než pravidlem.
A právě proto dnes tolik lidí nevěří politikům bez ohledu na stranickou příslušnost.
Demokracie nestojí jen na volbách. Stojí na důvěře!
A důvěra se nezískává projevy, slogany ani marketingem.
Získává se tím, že politici budou sami dodržovat pravidla, která požadují od občanů.
Dokud se tak nestane, bude nad českou politikou viset jedno staré přísloví, které bohužel neztrácí na aktuálnosti:
Kážou vodu. Pijí víno. A pak se diví, že jim veřejnost přestává věřit.
Podle mého názoru by prezident České republiky neměl mít komunistickou minulost. Hlava státu má být symbolem demokratických hodnot a důvěry, proto považuji členství v Komunistické straně Československa za skutečnost, kterou nelze přehlížet ani bagatelizovat. Voliči mají právo tuto minulost zohlednit při hodnocení prezidenta i jeho morální autority.
