První dáma na výplatní pásce státu! Opravdu je tohle správný směr?

Stát žádá občany o úspory, hledá nové příjmy a upozorňuje na napjaté veřejné finance. Přesto se otevírá prostor pro financování role první dámy z peněz daňových poplatníků. Nejde jen o částku. Jde o princip, který může změnit pohled na to, co všechno má stát platit.

Když se šetří, mělo by to platit pro všechny

Poslední roky se nesou ve znamení rozpočtových škrtů. Občanům se vysvětluje, že stát musí hospodařit odpovědně, omezovat výdaje a hledat každou korunu. Domácnosti čelí vyšším nákladům, podnikatelé vyšším odvodům a veřejnost slyší, že peněz není nazbyt.

O to větší pozornost si zaslouží každý nový výdaj ze státní pokladny.Právě proto financování role první dámy vyvolává tolik otázek.

Nikdo ji nevolil

Prezident republiky má silný demokratický mandát. Občané jej volí přímo a mohou hodnotit jeho působení ve volbách.První dáma však žádný mandát od voličů nemá. Její postavení vychází výhradně z toho, že je partnerkou prezidenta. Přesto se objevuje názor, že by měla být finančně zabezpečena z veřejných prostředků.To není osobní kritika konkrétní první dámy.

To je otázka systému.

Má stát vytvářet veřejně financovanou roli pro člověka, který nezastává volenou ani jmenovanou veřejnou funkci?

Nebezpečný precedent

Veřejné finance stojí na pravidlech.Jakmile jednou vznikne nový nárok na peníze daňových poplatníků, otevírá se otázka, kdo bude další.Budou mít obdobný nárok partneři premiérů?

Předsedů Senátu?Předsedů Poslanecké sněmovny?Kde se podobná logika zastaví?Veřejná správa by měla být založena na jasně definovaných funkcích, odpovědnosti a kontrole, nikoli na rodinných vazbách.Reprezentace ano. Automatický nárok na peníze?

Nikdo nezpochybňuje, že první dáma často reprezentuje Českou republiku nebo podporuje charitativní projekty.To je nepochybně záslužná činnost.Otázkou ale zůstává, zda právě tato činnost automaticky zakládá nárok na financování z veřejných rozpočtů.

Českou republiku reprezentují také vědci, hasiči, zdravotníci, sportovci, dobrovolníci nebo lidé, kteří dlouhodobě pomáhají neziskovým organizacím.Většina z nich tak činí bez zvláštního finančního zabezpečení od státu.

Důvěra se ztrácí po malých částkách

Obhájci často argumentují, že nejde o vysoké částky.Jenže právě malé částky bývají symbolem většího problému.Občané totiž nesledují pouze čísla.

Sledují signály.

A signál, že stát rozšiřuje okruh osob placených z veřejných peněz právě ve chvíli, kdy od občanů žádá větší finanční disciplínu, může důvěru veřejnosti spíše oslabit než posílit.

Veřejné peníze si zaslouží veřejnou kontrolu

Pokud stát považuje roli první dámy za natolik důležitou, měl by zároveň jasně odpovědět na několik otázek.Jaké jsou přesné povinnosti této role?Jaké výsledky má přinášet?Jak bude její činnost kontrolována?Jaká pravidla budou platit pro budoucí první dámy nebo první pány?Veřejné finance totiž nesmějí stát na tradici nebo zvyklostech.

Musí stát na pravidlech.Nejde o osobu. Jde o princip.Dnes je první dámou jedna konkrétní osoba.Za několik let jí bude někdo jiný.Právě proto by se diskuse neměla vést podle jmen, ale podle principů.

Demokratický stát by měl velmi pečlivě zvažovat, komu a proč přiznává financování z peněz občanů.Protože každá koruna vybraná na daních patří nejprve těm, kteří ji vydělali.

A stát by měl umět přesvědčivě vysvětlit, proč ji utrácí právě tímto způsobem.