GREEN DEAL:
KDO NA ZELENÉ TRANSFORMACI VYDĚLÁVÁ?
Miliardy eur, dotace, lobby, neziskovky a nový evropský investiční trh
Green Deal není jen soubor ekologických opatření. Je to také rozsáhlý finanční a regulační systém, který mění směřování evropských veřejných peněz, ovlivňuje investiční rozhodování bank a fondů a vytváří nové trhy kolem vodíku, obnovitelných zdrojů, baterií, elektromobility, energetických úspor, zachytávání CO₂ a dalších „zelených“ technologií.
A právě zde začíná otázka, kterou by si měla klást veřejnost:
Kdo na této transformaci skutečně vydělává?
Nejde o tvrzení, že Green Deal je podvod nebo že každý příjemce dotace jedná nelegálně. Jde o něco mnohem konkrétnějšího: sledovat peníze.
1. Green Deal není malý ekologický program
Evropská komise sama uvádí, že cílem bylo během deseti let zmobilizovat nejméně 1 bilion eur udržitelných investic. Současně bylo stanoveno, že 30 % víceletého rozpočtu EU a NextGenerationEU má směřovat na zelené investice.
U mechanismu Recovery and Resilience Facility byl původně stanoven minimální podíl 37 % prostředků na klimatické cíle z celkového objemu 672,5 miliardy eur.
Později Komise uvádí, že skutečný podíl klimatických investic v NextGenerationEU dosáhl 42,8 %.
To už není okrajová environmentální politika.
Je to obrovská přesměrovávací operace kapitálu.
2. EU vytvořila trh, který předtím v této podobě neexistoval
Mechanismus je jednoduchý.
EU stanoví klimatické cíle.
↓
Přijme regulace.
↓
Určí, které technologie a investice mají být podporovány.
↓
Vytvoří dotační programy a finanční garance.
↓
Bankám a investorům poskytne nový rámec prostřednictvím udržitelného financování a evropské taxonomie.
↓
Soukromý kapitál začne následovat veřejné peníze.
Evropská komise to ostatně sama popisuje jako mobilizaci veřejných a soukromých investic. Program InvestEU má například nejméně 30 % investic směřovat ke klimatickým cílům a taxonomie má pomáhat nasměrovat soukromý kapitál do „zelených“ projektů.
Jinými slovy:
Green Deal nevytváří pouze pravidla. Vytváří investiční pobídky.
3. Kdo dostává peníze?
Evropská komise provozuje veřejný Financial Transparency System, kde lze dohledat příjemce prostředků z rozpočtu EU, částku, účel, místo, odpovědné oddělení a zdroj financování.
A právě tato databáze je pro skutečnou investigaci klíčová.
Protože místo obecných debat můžeme položit jednoduchou otázku:
Kdo konkrétně dostal peníze?
4. Innovation Fund: peníze z emisních povolenek zpět do průmyslu
Jedním z nejzajímavějších mechanismů je Innovation Fund.
Ten je financován mimo jiné příjmy z evropského systému obchodování s emisními povolenkami ETS. Evropská komise jej označuje za významný nástroj podpory klimatických cílů.
Peníze získané z uhlíkového trhu se tedy vracejí do ekonomiky prostřednictvím podpory nových technologií.
A tady už najdeme konkrétní průmyslové giganty.
5. Heidelberg Materials: stovky milionů eur na CCS
Jedním z nejzajímavějších příkladů je německý cementářský koncern Heidelberg Materials.
Jeho projekt GeZero v Německu byl vybrán pro podporu z Innovation Fund. Projekt počítá s kompletním řetězcem zachycování a ukládání CO₂ – od cementárny přes zachycení a transport až po uložení.
Nejde přitom o malý experiment.
Podpora pro tento projekt dosahuje přibližně 191 milionů eur.
To je přesně typ finančního toku, který je třeba sledovat:
emisní politika EU
→ Innovation Fund
→ veřejná podpora
→ Heidelberg Materials
→ CCS infrastruktura
→ nový průmyslový model
Neznamená to, že Heidelberg Materials dostal peníze neoprávněně.
Znamená to, že klimatická politika vytvořila finanční prostředí, ve kterém se pro velké průmyslové společnosti otevírají nové investiční příležitosti.
6. ArcelorMittal: Green Deal vstupuje přímo do ocelářství
Dalším příkladem je gigant ArcelorMittal.
V databázi Innovation Fund najdeme projekt ZESTA – Zero Emission Steelmaking at ArcelorMittal.
Projekt zahrnuje přímou redukci železa, elektrické obloukové pece a výrobu obnovitelného vodíku. Evropská komise projekt eviduje jako projekt s podepsanou grantovou smlouvou.
Tady se Green Deal dostává přímo do jednoho z největších evropských průmyslových odvětví.
Ocel.
A zároveň vzniká nový ekonomický řetězec:
vodík → elektrolyzéry → elektřina → nové technologie výroby oceli → infrastruktura → dotace → soukromé investice.
7. Nejde jen o dotace. EU mění pravidla investování
Další část příběhu je ještě méně viditelná.
Evropská taxonomie a pravidla udržitelného financování mají ovlivňovat, kam poteče soukromý kapitál.
To znamená, že Green Deal se nedotýká pouze státního rozpočtu.
Dotýká se také:
- bank,
- investičních fondů,
- pojišťoven,
- penzijních fondů,
- správců aktiv,
- korporátního financování.
Evropská komise otevřeně uvádí, že udržitelné financování má pomoci nasměrovat soukromé investice do zelených a udržitelných projektů.
Veřejná regulace tak ovlivňuje soukromý kapitál.
8. A tam, kde jsou miliardy, vzniká lobbying
To není konspirační teorie.
Je to normální ekonomická realita.
Evropská unie sama provozuje Transparency Register, ve kterém jsou evidovány organizace snažící se ovlivňovat evropskou politiku a legislativu. Registr zveřejňuje mimo jiné zastupované zájmy a zdroje či rozpočty spojené s lobbyingem.
A proto musíme sledovat dvě věci současně:
Kdo dostává peníze?
a
Kdo se snaží ovlivňovat pravidla, podle kterých se tyto peníze rozdělují?
9. Vodíková lobby
Jedním z příkladů je Hydrogen Europe.
Jde o průmyslovou asociaci zastupující zájmy vodíkového sektoru.
A vodík je jedním z odvětví, která evropská klimatická politika masivně podporuje.
To vytváří zcela logický ekonomický zájem:
čím větší evropský vodíkový trh vznikne, tím větší ekonomický význam mají evropská pravidla pro vodík.
Proto je lobbying v této oblasti důležitou součástí investigace.
Ne proto, že lobbying je automaticky špatný.
Ale proto, že veřejnost má právo vědět:
Kdo lobbuje, za koho, s jakým rozpočtem a o jaká pravidla?
10. Druhá strana: ekologické NGO
A tady začíná ještě zajímavější část.
Ekologické organizace nejsou pouze kritiky průmyslu.
Některé z nich jsou zároveň příjemci veřejných prostředků.
Například Friends of the Earth Europe zveřejňuje mezi svými financujícími institucemi Evropskou komisi prostřednictvím programu LIFE a další evropské instituce. Současně uvádí řadu soukromých nadací.
V roce 2025 organizace uvádí celkové příjmy 4 897 899,44 €.
To samo o sobě není důkaz žádného pochybení.
Ale je to finanční vztah, který lze přesně dohledat.
11. LIFE: veřejné peníze pro ekologické organizace
Program LIFE má pro období 2021–2027 rozpočet 5,43 miliardy eur.
Podporuje mimo jiné klimatickou politiku, čistou energetiku, ochranu přírody a environmentální projekty.
V roce 2025 obdržel LIFE rekordních 1 095 žádostí požadujících více než 3,1 miliardy eur evropského financování.
Komise následně oznámila 132 nových projektů s podporou 358 milionů eur.
Tady je vidět rozsah celého systému.
Nejde o jeden grant.
Je to trvalý finanční ekosystém.
12. European Climate Foundation: další vrstva
Ještě významnější je European Climate Foundation (ECF).
ECF uvádí, že poskytuje granty široké síti partnerských organizací a že v roce 2024 poskytla 1 500 grantů 1 000 partnerským organizacím v celkové hodnotě 141 milionů eur.
ECF současně uvádí, že převážná většina jejího financování pochází z filantropických zdrojů a že v současnosti dostává méně než 1 % svého ročního rozpočtu z vládních zdrojů.
A sama ECF popisuje své působení jako práci se sítí partnerů na ovlivňování klimatické politiky a veřejné debaty.
To je důležitý rozdíl oproti přímé evropské dotaci.
Máme zde:
filantropický kapitál
↓
European Climate Foundation
↓
granty
↓
stovky organizací
↓
výzkum, komunikace, kampaně, advocacy
↓
politická debata
13. Vzniká tak celý systém vzájemně propojených zájmů
A právě zde se dostáváme k podstatě naší investigace.
Na jedné straně:
průmyslové společnosti
→ potřebují nové technologie a investice
→ mají zájem na stabilním regulačním prostředí
→ jejich asociace lobují
→ vznikají nové trhy.
Na druhé:
ekologické NGO
→ prosazují rychlejší klimatickou transformaci
→ získávají granty od veřejných nebo filantropických zdrojů
→ financují analýzy, kampaně a advocacy
→ vytvářejí tlak na politiky.
A mezi nimi:
Evropská komise
→ vytváří pravidla
→ spravuje programy
→ rozděluje část veřejných peněz
→ nastavuje investiční rámec.
Výsledkem je prostředí, ve kterém se politika, veřejné peníze, soukromé investice a lobbying navzájem ovlivňují.
14. Nejdůležitější otázka: kdo z toho má prospěch?
Právě tady by měla začít skutečná investigace.
Nechceme hledat „viníka Green Dealu“.
Chceme vytvořit mapu peněz.
Peníze
Kdo dostal dotaci?
Kolik?
Z jakého fondu?
Na jaký projekt?
Firmy
Kdo firmu vlastní?
Kdo sedí v jejím vedení?
Kdo je jejím hlavním dodavatelem?
Lobby
Kdo za firmu nebo asociaci lobbuje?
Kolik lobbying stojí?
S kým se lobbyisté setkávají?
NGO
Kdo je financuje?
Kolik dostávají z veřejných zdrojů?
Kolik z nadací?
Komu následně poskytují granty?
Politika
Kdo konkrétní legislativu navrhl?
Kdo ji prosazoval?
Kdo pro ni hlasoval?
Výsledek
Jaké nové povinnosti vznikly?
Jaký nový trh vznikl?
Které firmy na něm působí?
A kdo z něj získává peníze?
15. To nejzajímavější teprve přijde
Evropská komise má veřejný systém, kde lze dohledávat příjemce evropských peněz.
EU má veřejný registr lobby.
NGO zveřejňují své financování.
Evropská komise zveřejňuje seznamy projektů Innovation Fund.
Takže finanční stopa existuje.
Otázkou není, zda ji lze hledat.
Otázkou je, jak ji propojit.
ZÁVĚR
Green Deal vytvořil něco mnohem většího než soubor ekologických předpisů.
Vytvořil nový evropský investiční a regulační ekosystém.
Do něj proudí veřejné peníze.
Na něj se napojují soukromé investice.
Vznikají nové technologické trhy.
Firmy se snaží ovlivňovat pravidla.
NGO prosazují své politické priority.
Filantropické nadace financují část klimatického hnutí.
Evropská komise nastavuje pravidla a zároveň spravuje finanční programy.
A všude kolem jsou miliardy eur.
To samo o sobě není důkaz korupce.
Je to ale dostatečný důvod k otázce:
Kdo skutečně získává peníze z evropské zelené transformace?
A ještě důležitější:
Kdo měl možnost ovlivnit pravidla, podle kterých se tyto peníze a nové trhy vytvořily?
Protože skutečná finanční stopa Green Dealu nezačíná u jedné dotace.
Začíná u legislativy.
Pokračuje přes lobbying.
Přechází do fondů a veřejných peněz.
Končí u konkrétních firem, finančních institucí, poradců a organizací.
A právě tuto stopu je možné dohledat.
Ne pomocí domněnek. Pomocí dokumentů, smluv, registrů, grantů a konkrétních částek.
