Kauza Dozimetr se dlouhodobě neomezuje pouze na podezření z ovlivňování zakázek v pražském Dopravním podniku. Veřejnost stále více zajímá také otázka, jaké vztahy měli lidé kolem hlavních aktérů kauzy k politickým stranám a zda se peníze z podnikatelského prostředí dostávaly do politiky.

A právě v tomto směru zazněla u soudu v září 2025 mimořádně závažná výpověď.

Podnikatel Pavel Kos, který v kauze Dozimetr patří mezi obžalované a který u soudu přiznal svou vinu na korupčním jednání kolem zakázek DPP, uvedl, že společně s Michalem Redlem finančně podporovali hnutí STAN a také TOP 09.

To samo o sobě ještě neznamená, že by STAN nebo TOP 09 jako celé politické strany byly odsouzeny za korupci. Znamená to ale něco jiného: v samotném srdci kauzy vznikla otázka, jak přesně byly politické vazby a finanční toky mezi podnikateli a politikou nastaveny.

„Podporovali jsme STAN i TOP 09“

Kos před soudem popsal systém, v němž měli jednotliví lidé kolem Redla získávat provize ze zakázek pražského Dopravního podniku.

Podle jeho výpovědi část peněz dostával on a Michal Redl. Jedním z důvodů měl být fakt, že právě oni dva podle Kosa finančně podporovali STAN a TOP 09.

Ještě závažnější je jiná část jeho výpovědi. Kos uvedl, že finanční podpora STAN se mu podle jeho slov vracela v podobě obchodních příležitostí. Současně však tvrdil, že peníze, které poskytoval STAN před volbami v roce 2022, podle něj nepocházely z trestné činnosti.

A právě tady začíná problém, který přesahuje samotné účetnictví politických stran.

Pokud někdo poskytne politické straně peníze a následně očekává nebo získává obchodní příležitosti, vzniká otázka, zda šlo skutečně o obyčejný politický dar, nebo o součást širšího systému politického a podnikatelského vlivu.

STAN: Peníze jsme poslali na charitu

Hnutí STAN se od tvrzení obžalovaného Kosa distancovalo.

Předseda STAN Vít Rakušan uvedl, že peníze, které by potenciálně mohly s Dozimetrem souviset, hnutí poslalo na charitu. Zároveň odmítl tvrzení, že by skupina kolem Redla financovala PR hnutí STAN. Podle Rakušana se jednalo o osobní PR poradce pro tehdejšího náměstka pražského primátora Petra Hlubučka.

Jenže právě tato obrana ukazuje, jak zásadní otázkou celý případ je.

Politická strana může mít formálně všechno správně zaúčtované. Může zveřejnit dary, vést transparentní účet a následně problematické peníze odmítnout nebo věnovat na charitu.

To ale ještě automaticky neodpovídá na otázku, proč vůbec lidé pohybující se kolem korupční kauzy politickou stranu finančně podporovali a co za svou podporu očekávali.

A co TOP 09?

Ještě zajímavější je zmínka o TOP 09.

Kos u soudu uvedl, že s Redlem finančně podporovali nejen STAN, ale také TOP 09.

TOP 09 však jakékoli financování strany penězi pocházejícími z Dozimetru odmítla.

Jiří Pospíšil, předseda pražské TOP 09, uvedl, že vylučuje, že by ve straně končily jakékoli peníze z kauzy Dozimetr. Podle něj byly všechny dary řádně prověřeny a zveřejněny.

A zde je potřeba oddělit dvě věci.

Výpověď obžalovaného není totéž jako pravomocný soudní závěr.

Na druhou stranu by bylo chybou takovou výpověď jednoduše ignorovat.

Pokud člověk obžalovaný v rozsáhlé korupční kauze před soudem popíše finanční vztahy k politickým stranám, je zcela legitimní ptát se, kdo peníze přijímal, v jaké výši, kdy byly poskytnuty a zda existovala protislužba.

Peníze, politika a moc

Dozimetr tak odhaluje mnohem širší problém české politiky.

Politické strany potřebují peníze. Platí kampaně, reklamu, průzkumy, poradce, právníky i volební propagaci. Zároveň ale právě politické strany rozhodují o veřejných zakázkách, personálním obsazení městských společností a fungování veřejné správy.

Vzniká tak jednoduchá otázka:

Co dostane dárce za své peníze?

V ideálním demokratickém systému pouze možnost podpořit politický program.

Pokud by ale finanční podpora byla spojena s očekáváním konkrétních obchodních příležitostí, přístupem k politikům nebo ovlivňováním veřejných institucí, dostáváme se na úplně jinou úroveň.

A právě proto je Dozimetr tak citlivý.

Hlubuček jako symbol problému

V případu se výrazně objevuje také Petr Hlubuček, někdejší náměstek pražského primátora a bývalý člen STAN.

TOP 09 sama v červnu 2022 reagovala na kauzu velmi tvrdě. Vyzvala Marka Doležala a Jiřího Fremra k ukončení členství a veřejných funkcí a zároveň požadovala, aby další členové, kteří se případně podíleli na protiprávním jednání nebo o něm věděli, vyvodili odpovědnost.

To ukazuje, že politické dopady Dozimetru se dotkly více stran a lidí.

Kauza tedy není možné jednoduše popsat jako příběh jediné politické strany.

Je to příběh politických vazeb, veřejných zakázek, podnikatelů, městských firem a lidí, kteří se pohybovali na hranici mezi byznysem a politikou.

Největší otázka stále zůstává

Možná největší problém Dozimetru není pouze to, kdo byl obviněn a kdo skončil před soudem.

Je jím otázka, jak snadno se mohou peníze, politika a veřejné zakázky dostat do jednoho systému.

Pokud podnikatelé finančně podporují politické strany a současně se pohybují kolem veřejných zakázek, musí být veřejnost schopna velmi přesně zjistit, kdo komu peníze poslal, kdy je poslal, v jaké výši a co následovalo.

Transparentní účet je důležitý. Zveřejněný dar je důležitý. Kontrola financování stran je důležitá.

Ale samotná formalita ještě nezaručuje politickou čistotu.

Proto by měla být otázka kolem Dozimetru položena jednoduše:

Byly politické dary skutečně pouze dary, nebo měly být investicí do budoucího politického a obchodního vlivu?

Na tuto otázku musí odpovědět především důkazy a soud, nikoli politické slogany.

Jedno je však už dnes jisté: výpověď Pavla Kosa znovu otevřela otázku, která měla v české politice zaznívat mnohem hlasitěji – kde končí legitimní financování politiky a kde začíná kupování vlivu?

A právě na tuto hranici by měla veřejnost i média u kauzy Dozimetr velmi pozorně hledět.