Evropa ztrácí pocit bezpečí. Politici příliš dlouho předstírali, že problém neexistuje

Ještě před několika desetiletími byla západní Evropa symbolem stability, bezpečnosti a fungujícího právního státu. Dnes však stále více Evropanů přiznává, že se ve vlastních městech necítí stejně bezpečně jako dříve. Ve večerních hodinách se lidé vyhýbají některým čtvrtím, přibývají bezpečnostní opatření na veřejných akcích a útoky nožem či násilné incidenty se staly pravidelnou součástí zpravodajství.

Největším problémem ale nemusí být samotná kriminalita. Tím skutečně alarmujícím problémem je dlouholetá neochota části evropských politických elit přiznat, že bezpečnostní situace se v některých regionech zhoršuje. Místo otevřené debaty často zaznívalo uklidňování, že jde pouze o ojedinělé případy nebo o přehnané obavy veřejnosti. Jenže občané vidí realitu kolem sebe a vlastní zkušenosti mají větší váhu než politická prohlášení.

Migrace se stala jedním z nejspornějších témat evropské politiky. Kritici tvrdí, že Evropská unie i některé národní vlády nezvládly ochranu vnějších hranic ani důsledné prověřování příchozích. Pokud stát nedokáže rozhodnout, kdo má právo zůstat a kdo ne, oslabuje tím důvěru občanů ve své instituce. Samotná migrace však nevysvětluje všechny bezpečnostní problémy a nelze z ní automaticky vyvozovat závěry o jednotlivcích.

Současně nelze přehlížet, že některé evropské metropole dlouhodobě řeší problémy s organizovaným zločinem, drogovými sítěmi, násilím mezi gangy nebo opakovanými útoky na veřejnosti. Tyto jevy mají různé příčiny – od sociálních problémů přes selhání integrace až po nedostatečné vymáhání práva. Pokud se o nich nebude otevřeně mluvit, nezmizí.

Evropská politika někdy působí dojmem, že se více obává kritiky za příliš přísný postup než důsledků vlastní nečinnosti. Každý stát má nejen právo, ale i povinnost chránit své občany, kontrolovat své hranice a vymáhat zákony bez výjimek. Pokud někdo spáchá trestný čin, musí nést odpovědnost bez ohledu na svůj původ, národnost či společenské postavení.

Veřejnost navíc oprávněně očekává, že bezpečnost nebude podřízena politickému marketingu. Občané nepotřebují ujišťování, že je vše v pořádku, pokud jejich zkušenost říká něco jiného. Potřebují transparentní informace, funkční policii, efektivní soudy a jasná pravidla.

Evropa dnes stojí před rozhodnutím, zda bude problémy řešit včas, nebo až ve chvíli, kdy budou mnohem nákladnější a složitější. Ignorování bezpečnostních obav nepřispívá ke společenskému smíru. Naopak vytváří prostor pro frustraci, polarizaci a růst podpory politických sil, které slibují jednoduchá řešení složitých problémů.

Otevřená kritika současné politiky není útokem na evropské hodnoty. Naopak může být snahou tyto hodnoty chránit. Svoboda, demokracie a právní stát nemohou dlouhodobě fungovat bez důvěry občanů v to, že stát dokáže zajistit základní bezpečnost.

Nejde o to šířit strach. Jde o to přestat předstírat, že bezpečnostní otázky lze řešit mlčením nebo jejich zlehčováním. Evropa potřebuje věcnou debatu, rozhodné kroky proti kriminalitě a politickou odvahu přiznat, že některé dosavadní přístupy nefungovaly tak, jak jejich zastánci slibovali.